Emil Filla

Emil Filla patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého umění první poloviny 20. století. Lze jej označit za vůdčí osobnost meziválečné avantgardy.

Emil Filla byl všestranným umělcem. Především však malířem a grafikem. Působil rovněž jako sochař, znalec a velký sběratel umění, teoretik, redaktor a organizátor a diplomat. Jeho výrazná osobnost formovala směřování českého kulturního dění již krátce před první světovou válkou a především v období meziválečném.

Za studiem odjel roku 1900 do Vídně, poté dostudoval na pražské Akademii. Byl členem mnoha uměleckých seskupení, například patřil do skupiny Osma, Spolku výtvarných umělců Mánes.

Velký vliv na Fillův umělecký rozvoj měly i jeho cesty po Evropě. V letech 1907 až 1914 pobýval ve Francii, kde měl možnost setkat se osobně s P. Picassem, G. Braquem, Ch. Grisem, Chagallem a G. Apollinairem. V průběhu první světové války žil Filla v Holandsku. V roce 1917 se Filla seznámil s Mondrianem, se kterým spolupracoval při vydání prvního čísla slavného časopisu De Stijl. Po doznění posledních stádií kubismu se Fillova tvorba vrátila k figuře s náměty bojů a tragických osudů. Do jeho rukopisu opět pronikl expresionismus. V době okupace Filla pracoval na cyklu zápasících zvířat, které měly ilustrovat jeho pocity úzkosti a hrůzy z ohrožení vlasti.