Private Sale System logo
O díle

Bronzová
hlava s plintou

  • Značeno: Emil Filla (vtlačením do stěny plinty) a kovolitcem: K. Barták Praha XI.

Na začátku třicátých let postupoval Emil Filla velmi důsledně v prezentaci svého bohatého a širokého díla.

Nejprve vystavil své malby (1932), pak kresby (1933), po nichž následovala výstava grafik (1935), doplněná o jeho nejnovější soubor plastik a obrazů (Emil Filla, plastika, suché jehly, epty, dřevoryty, litografie, oleje, SVU Mánes, 5. – 26. 2. 1935), na níž byla v sádrové verzi přítomna i tato hlava, soudě podle reprodukce v časopise Světozor.

Výstava Filly proběhla souběžně s výstavou černošské a tichomořské plastiky ze sbírky Joe Hlouchy v malém sále Mánesa a zároveň ve velkém sále Mánesa pokračovala ještě prvá výstava Skupiny surrealistů v ČSR (Toyen, Jindřich Štyrský, Vincenc Makovský). Dostala se tudíž do jedinečné umělecké konstelace.

Fillův vstup na pole plastiky byl pro jeho tehdejší ctitele nečekaný, okamžitě vzbudil zaslouženou pozornost, přecházející v obdiv. Filla do souboru plastik a reliéfů zařadil i svoje starší práce z roku 1913 a 1914, aby podtrhl kontinuitu svého zájmu o sochařství. Na této hlavě, o níž lze předpokládat, že měla katalogové číslo 87, se projevil jeho dramatický přístup k hmotě, propojující postkubistické a neobarokní, dynamické tvarosloví, a zároveň se ukázalo, že přistupuje k sochařskému pojetí trojrozměrného tvaru z plochy a z reliéfu. Filla hlavu expresivně promodeloval, což je nejzřejmější na jeho protichůdném pojetí očí. Vertikálně, symetricky rozpůlenou hlavu natolik plasticky prohloubil, že do ní vnesl pohyb, vyjádřený dopadajícím světlem.